Vyrůstal jsem jako obyčejný kluk v paneláku na jednom brněnském sídlišti s rodiči a starším bráchou. Když mi bylo necelých 11 let, tak se narodil můj mladší bratr. Náš 3-pokojivý byt začal 5ti člené rodině být malý.

Za necelý rok poté jsme koupili dům na dědině. Po částečné půlroční rekonstrukci jsem se do něj, jako první obyvatel s mým tátou, odstěhoval. Musel jsem tam začít chodit do školy. Máma s bratry se k nám přidali až později (v domě tehdy ještě nefungovalo topení…). Začalo dojíždení do školy, na tréninky, k babičkám atd.

Až jsem jednoho dne měl jet na kuželkový turnaj, tehdy mi bylo asi 13 let. Vyšel jsem pozdě z domu a nestihl autobus, kterým jsem měl jet. Na nádraží jsem si zjistil, kterým autobusem bych mohl jet do nejbližší dědiny, že ten kousek už dojdu, a nastoupil do něj. Ale co čert nechtěl, v autobuse jsem usnul a přejel vesnici kde jsem měl vystoupit a probudil se o nějakých 20-30 km dále… Když jsem zjistil, že jsem někde jinde, s úlekem jsem z autobusu vyběhnul. Po turnaji mě měla máma vyzvednout na nádraží. Věděl jsem, že na turnaj se už teď nedostanu, ale naštěstí bylo poblíž vlakové nadraží. Šel jsem se tedy zeptat, kdy jede něco do Brna. Paní mi sdělila, že mi vlak právě ujel a další jede až za hodinu. To už by bylo dosti pozdě na to, abych stihl sraz s mámou (a ona nezjistila, co se stalo… 😀 ). Stoupl jsem si tedy k silnici u vlakového nádraží a začal stopovat auta. Netuším jak dlouho jsem tam stál, ale zastavila mi červená Škoda 120 a odvezla mě až na nádraží, kde jsem se měl potkat s mámou.

Když pak máma přišla a zeptala se mě „Jak bylo?“, tak jsem nevěděl co říct. Nejpozději za týden by se od ostatních stejně dozvěděla, že jsem tam nebyl. A tak jsem šel s pravdou ven, že jsem tam nedojel, jen o tom stopování jsem se asi „zapomněl“ zmínit… (až do teď…) 😀 Doma mi pak začali říkat „Emil Holub – Cestovatel“

No, a tak to vše začalo… Dnes vyhledávám možnosti, jak někam vyrazit a poznávat svět daleký i blízký, zkoušet nové věci, překonávat hranice možné i nemožné…

Další příběhy se dozvíte na těchto stránkách (až je napíšu…)